Zlatá mise splněna

Autor: Pavla Vrábelová, členka Dětského sboru Brno

Možná už jste o nás někdy slyšeli a možná teprve uslyšíte. Jsme Dětský sbor Brno a pracujeme pod vedením naší fantastické sbormistryně Valerie Maťašové. Můžete nás vidět (a samozřejmě slyšet) například na Noci kostelů nebo se můžete přijít podívat na některé představení Národního divadla Brno, ve kterých účinkujeme. Zmínit můžeme například Pikovou dámu, Příhody Lišky Bystroušky nebo nově nastudovanou operu pro děti Kocoura v botách.

Loni jsme se zúčastnili soutěže sborů v Olomouci a umístili se na prvním místě. Po této skvělé zkušenosti se naše vedení rozhodlo, že tento rok zkusíme vyrazit na soutěž do zahraničí. Naším cílem se stala soutěž sborů v Belgii - v městečku Neerpelt. Ačkoliv to byla naše první zahraniční "mise", rozhodli jsme se, že nepojedeme pouze do jedné, ale rovnou do dvou kategorií!

Naši přípravu na soutěž od začátku provázely různé další okolnosti a povinnosti. Mezi nimi můžeme zmínit, že v době přípravy na soutěž jsme měli za úkol nastudovat dvě nová představení - Kocoura v botách a Pikovou dámu. Piková dáma měla premiéru 17. února 2018 a Kocour v botách pak posléze o pár dní později 23. března 2018. Ačkoliv musím uznat, že nastudování obou dvou představení a do toho mít ještě zkoušky na soutěž bylo časově velmi náročné, vyplatilo se. Obě premiéry (a další reprízy) slavily velký úspěch a ohlasy i recenze byly skvělé, což nám všem udělalo radost.

Konečně pak přišel čas na studování povinné skladby, která však byla v každé kategorii jiná. Zatímco ta do kategorie E (starší kategorie) se nám líbila skoro od začátku, a proto jsme se i těšili, až ji budeme zpívat, z té do kategorie D (mladší kategorie) nám vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Pazapa, tak se ta skladba jmenovala, nás děsila snad i v těch nejhorších snech. Podle mého názoru to vypadalo, že to snad ani není hudba. Když jsme se to však naučili a zazpívali v kostele na soutěži, nebylo to tak hrozné a nejenom mně se to nakonec líbilo. Dokonce mohu podotknout, že pokud se ohlédneme zpět, i tuto skladbu jsme si užili a myslím, že ji možná někdy uslyšíte na některém z našich koncertů.

26. dubna 2018 nadešel den, kdy jsme se vydali na cestu do Belgie. Naštěstí jsme vyráželi večer, takže plán do autobusu byl docela jasný - spánek. I když ne všichni třeba snášejí dlouhé cesty dobře, všechno proběhlo bez problému a cesta nám poměrně rychle utekla. Jakmile jsme další den dopoledne přijeli do Belgie, po krátkém bloudění jsme se konečně ubytovali v krásném středisku, kde pro nás byly nachystány malé útulné chatky. Večer mělo být slavnostní zahájení celé soutěže a společná večeře, na kterou nás měly dovézt autobusy zajištěné organizátory. Občas však organizace ze strany pořadatelů malinko pokulhávala, takže jsme vyrazili až pozdě večer a vlastním autobusem. Bohužel jsme tak přišli o slavnostní zahájení, ale večeři jsme stihli a myslím, že večer strávený v kruhu našich dobrých kamarádů byl lepší variantou. Ještě ten večer jsme se jeli zaregistrovat a dostali jsme náramky, podle kterých nás pořadatelé mohli na různých místech identifikovat, že jsme účinkující.

Následující den byl naším dnem D, tedy dnem soutěže. Ta probíhala v nádherném kostele s úžasnou akustikou. Nejprve jsme zpívali v kategorii D a naše starší část nás šla podpořit a držet nám palce. I na soutěži mohou občas nastat úsměvné okamžiky, například jako když nám organizátorka špatně popsala, kudy nastoupíme na podium a my pak nastoupili špatně a museli se pak přerovnat. Shrnu-li to, koncert se nám povedl a lidé byli nadšení a hodně tleskali. O pár hodin později jsme zpívali v druhé kategorii a tentokrát nás šli podpořit naši mladší. I tento koncert se povedl, někteří členové publika dokonce kapesníčky otírali slzy dojetí. A bylo to za námi. Jakmile jsme opustili kostel, spadlo z nás veškeré pochybování a tréma. Zvládli jsme to a mohli jsme na sebe být pyšní. Musím říci, že to byl opravdu úžasný pocit.

Ten večer také proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů, kterému předcházel průvod sborů městem. Vyhlášení mělo bouřlivou atmosféru, bylo na něm mnoho vystoupení, můžeme se zmínit například o tanečnicích, skvělém orchestru nebo skvělé show v podání dvou moderátorů. Při vyhlašování jsme byli všichni nervózní a netrpělivě jsme očekávali naše kategorie. Konečně jsme se dočkali a naše jméno se objevilo na plátně… "First price!" oznámila moderátorka a my byly nadšení. Povedlo se nám obsadit první místo v mladší kategorii, a to i přesto, jak jsme bojovali s povinnou skladbou! A pak následovalo znovu očekávání a nervozita. Jak dopadneme ve starší kategorii? "First price!" zaznělo z úst moderátora a my nemohli uvěřit. Povedlo se nám zvítězit v obou kategoriích, kterých jsme se účastnili. Jedním slovem neskutečné!

Euforie z nás nespadla celý večer a ještě následující den jsme byli mírně řečeno v opojení radosti. Naštěstí nás ten den čekal pouze lehký program, měli jsme dva koncerty a poté jsme si opět mohli užívat radosti a nadšení v našem středisku, v jehož areálu se nacházel i dětský zábavní park. A to mi věřte, ten večer nás tam bylo plno.

Pak nastal čas na cestu domů. Tentokrát jsme jeli přes den a do Brna jsme dorazili něco kolem půlnoci. U autobusu na nás už čekali rodiče, nadšení naší výhrou stejně jako my, někteří snad ještě víc. Rozebrali si nás i naše kufry a odvezli si nás domů. A tak jsme zakončili naši úspěšnou belgickou misi. Zlatou misi.

Také bych touto cestou chtěla vyjádřit obrovský dík naší fantastické sbormistryni Valerii. Ne jen za mě, ale za nás za všechny. Nebylo to s námi vždycky lehké, každý máme občas špatnou náladu nebo se nám prostě nechce. Ale Valerie to s námi nikdy nevzdala. Nezlomila nad námi hůl, ba naopak nás pro věc dokázala ještě víc nadchnout. Navíc je úžasně empatický člověk a vždycky je tu pro nás, když nás třeba něco trápí. Dovedla nás tam, kde teď jsme. To díky ní a její pracovitosti můžeme říct, že hrajeme v Národním divadle v Brně, že máme dvě první místa ze dvou kategorií z mezinárodní soutěže. To díky ní jsme tam, kde teď jsme. A nesmíme zapomenout na naši skvělou manažerku Radomíru Juránkovou, která s Valerií tvoří vzájemně sehrané úžasné duo. Ona je ta, která s námi na jevišti sice nebývá, ale bez ní by to nešlo. Tyto dvě ženy jsou obrazem toho, jak by to mělo být. Ukazují nám, že ve dvou jste silnější. To jim oběma patří neskutečný dík. Tak velký, že se to slovy ani nedá vyjádřit.